Pokud se vyskytují v zorném poli lidského oka příliš velké jasy nebo jejich rozdíly, které výrazně překračují mez adaptability zraku, vzniká oslnění. Tím je omezena činnost zrakového ústrojí a tak narušena zraková pohoda. Podle psychofyziologických následků se oslnění dělí na [10,11,47].:

1. oslnění psychologické-pozorovatelné a rušivé,
2. oslnění fyziologické-omezující a oslepující.

Psychologické oslnění nevyvolává měřitelné změny zrakových funkcí. Naopak fyziologické oslnění omezující již zhoršuje činnost zraku a způsobuje snížení zrakových schopností. Snižuje se zraková ostrost a kontrastní citlivost. Fyziologické oslnění oslepující je však nejhorší. Znemožňuje činnost zraku vůbec, a to dokonce i nějakou dobu po zániku příčiny vzniku tohoto oslnění. Pro hodnocení oslnění se od roku 2004 v rámci evropských předpisů používá Sorensenův vzorec neboli index oslnění UGR. Tento vzorec a postup výpočtu je popsán v [10,11,34]. Pro zdroje oslnění, které jsou pozorovány pod prostorovým úhlem v rozmezí 0,1sr až 0,0003sr. Prostorový úhel 0,1sr lze změřit například na vyzařovací ploše kruhového tvaru o průměru 107cm ze vzdálenosti 3m. Kruhová plocha s průměrem 20cm odpovídá prostorovému úhlu 0,0003sr ze vzdálenosti 10m. Pro menší zdroje je činitel UGR příliš přesný, pro větší zdroje naopak přehnaně benevolentní [47].. Pro tyto případy osvětlení však vyvinula Mezinárodní komise pro osvětlování CIE jinou metodu výpočtu uvedenou v CIE 147:2002, kterou se však tato práce nebude zabývat. Výpočet indexu UGR zohledňuje:

• jas pozadí v místnosti,
• odraznost povrchů místnosti,
• velikost svítící plochy svítidla,
• svítivost svítidla ve směru k oku pozorovatele,
• činitel polohy podle Gutha pro každé svítidlo podle jeho odklonu od směru pohledu.

Index oslnění UGR je kritérium v praxi velmi často používané, proto je tato metoda hodnocení implementována v softwarech pro návrh osvětlení. Jedním z těchto softwaru je program Relux od švýcarské firmy Relux Informatik AG. Další hojně využívaný vizualizační světelnotechnický program je Dialux. ČSN EN 12464-1 stanovuje používat pro hodnocení indexu oslnění řadu UGR, viz. tabulka 1.1. Tato řada určuje jaké rozdíly oslnění je pozorovatel schopen rozlišit. Například mezi hodnotu UGR 13 a 16 je z pohledu oslnění pozorovatelný rozdíl. Pokud by se ale srovnávaly hodnoty lišící se o méně jak 3 jednotky, změna již dle ČSN EN 12464-1 není pozorovatelem rozlišitelná. Pozorovatel není schopen rozlišit oslnění s indexem UGR=13 od hodnoty indexu UGR=14. Při návrhu osvětlovací soustavy nemá tedy obecně smysl dbát na desetinná místa výsledku. Podle Hopkinsonova kritéria (Tab. 1.1) jsou osvětlovací soustavy s hodnotou UGR menší jak 10 považovány za neschopné generace nepříjemného oslnění. Ideální interiérové osvětlení prostoru z hlediska hodnocení oslnění je takové, které má hodnotu indexu UGR menší jak 10.

Tabulka 1.1: ČSN EN 12464-1: Hopkinsonovo kritérium.

 

ČSN EN 12464-1 uvádí i nutnost clonění světelného zdroje, který je ve svítidle přímo viditelný. Úhel clonění je definován na obrázku 1.21 a jeho minimální hodnoty v tabulce 1.2. Požadavek normy se nevztahuje na svítidla nepřímá, s rozptylnými kryty (difuzory) a přímá instalována pod úrovní očí.

 

Tabulka 1.2: ČSN EN 12464–1: Minimální úhly clonění pro uvedené jasy světelných zdrojů.

 

 

Omezit oslnění lze volbou velké svítící plochy, vyšší odraznosti stropu a stěn a vhodnou volbou povrchů nábytku v místnosti. Odraznost stěn má však v běžné praxi zásadní vliv na index oslnění UGR oproti vlivu povrchu nábytku, který je téměř zanedbatelný [47]. V případě dostupnosti informací o adaptačním jasu v místnosti nebo možnosti jeho ovlivnění, je pro nízké oslnění vhodné získat co nejvíce shodného jasu svítidla s adaptačním jasem okolí.

 

Brno 16.8.2021, zdroj